Kázání

16. 4 2020

Dopis otce Pavla č. 3

Vteřina, minuta, deset minut a jeden den

Když se ptali malé Arabky – svaté Miriam od Ježíše Ukřižovaného, proč si vybírá ty nejtěžší práce v klášteře, odpovídala s úsměvem: „Protože mám čas.“ Už z tohoto pohledu se dá říct, že byla výjimečným člověkem. My daleko častěji slyšíme nebo říkáme: „Nemám čas.“ Pán Bůh má pro to pochopení a tak nám nabídl pro 21. století duchovní cestu, která na čas není náročná a může nás přivést k osobní svatosti. Možná jste už poznali, že chci mluvit o Božím milosrdenství a svaté Faustýně.

Vteřina

Přesně tolik času potřebujete, abyste se podívali na obraz milosrdného Ježíše a v duchu si řekli: „Ježíši, důvěřuji ti.“ Tento okamžik může změnit váš život, anebo rozhodne o tom, jak prožijete nový den. V duchovním životě je totiž nejdůležitější, jak prožíváme přítomný okamžik.

Pán Ježíš svaté Faustýně řekl: „Prostřednictvím tohoto obrazu budu duším udílet mnoho milostí. Proto ať je všem přístupný. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne. Slibuji také už zde na zemi vítězství nad nepřáteli (spásy – tělo, svět, ďábel, pozn. o. Pavel) a obzvlášť v hodině smrti.“ Někdo by se mohl ptát, jak můžeme uctívat tento obraz? Svoji úctu můžeme vyjádřit pohledem plným důvěry i krátkou modlitbou Ježíši, důvěřuji ti.

Ještě jeden způsob mě napadá. Četl jsem svědectví mladého, velmi pohledného muže, který se na svém pracovišti dostával do velkých problémů ohledně čistoty. Jeho kolegyně mu doslova nadbíhaly a všemožně ho pokoušely. A on v tomto boji s pokušením prohrával. Protože byl věřící, zúčastnil se nejrůznějších poutí i duchovních cvičení pod vedením zkušených a vzdělaných kněží. Znovu a znovu však padal do stejných hříchů. Jednoho dne mu zpovědník uložil zvláštní pokání: „Budeš nosit u sebe malý obrázek milosrdného Ježíše, a když budeš sám, např. ve výtahu, obrázek políbíš.“ Mladý muž se nejdříve skoro urazil. Tolik času věnoval nejrůznějším duchovním aktivitám a teď mu měl pomoci tak dětinský způsob zbožnosti? Nicméně poslechl a byl velmi překvapený, jak rychle nastala změna a jaká vítězství s pomocí Boží vybojoval.

Minuta

Přesně tolik stačí k tomu, abychom využili další „vodovod“, kterým nám Pán Ježíš chce darovat proudy nových milostí. On sám svaté Faustýně řekl: „Kdykoliv uslyšíš, jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj; svolávej jeho všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé hříšníky, vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno dokořán. Je to hodina velikého milosrdenství pro celý svět. Ve tři hodiny se ponoř do modlitby tam, kde jsi, alespoň na okamžik.“ Skoro každý máme mobil, na kterém si můžeme nastavit budík na patnáctou hodinu. Také můžeme vyzkoušet, že Ježíš je živý a že nám sám třetí hodinu přesně připomene. Když jsem byl na vojně, říkal jsem si, že bych měl třetí hodinu pravidelně prožívat. Druhý den jsem měl ve výstrojním skladu otevřené okno a slyším, jak hlasité rádio oznamuje čas. Dívám se na hodinky, je 15.00 hodin. Další den se mně někdo zeptal: „Kolik je, prosím tě, hodin.“ Odpovídám: „Jsou přesně tři!“ A do třetice jsem se zběžně při práci podíval na hodinky a k velkému překvapení vidím, že třetí hodina právě odbíjí.

Když k třetí hodině připojíme Korunku k Božímu milosrdenství, chyba to není. Je však třeba znovu a znovu lidem připomínat, že se Korunku ve tři hodiny modlit nemusí, i když se to stalo zvykem. Je tady malý rozdíl: ve tři hodiny se máme obrátit aspoň na minutu k Pánu Ježíši, Božímu Synu. Během Korunky se modlíme k Bohu Otci. Pokud se tedy někdo modlí Korunku ve tři hodiny, ať před tím aspoň minutu prosí Pána Ježíše o milosrdenství pro sebe a pro další velké hříšníky. Minuta není moc, co říkáte?

Deset minut

Teď bude řeč o Korunce k Božímu milosrdenství. Tuto modlitbu Pán Ježíš osobně nadiktoval svaté Faustýně. Sám jí pak vysvětlil její hodnotu a sdělil přísliby s ní spojené. Mimo jiné řekl, že se touto modlitbou dá vyprosit všechno, bude-li to shodné s jeho vůlí. Také slíbil milost nekonečného Božího milosrdenství pro toho, kdo se jen jednou tuto modlitbu pomodlí, i kdyby to byl hříšník sebevíc zatvrzelý.

Podle mne je možné tento příslib chápat dvojím způsobem. Nejdříve si představte hříšníka, který právě umírá a už léta nebyl u zpovědi. Kněz není nablízku a někdo z příbuzných se s ním Korunku pomodlí. Věřím, že Pán tomuto člověku daruje spásu, i když se nedožije příchodu kněze. Slovo ‚jednou‘ je však možné chápat i jako ‚pokaždé‘. Můžeme tedy říct, že modlitba Korunky, je-li pronášená s lítostí nad hříchy, s pokorou a s touhou přijmout, jakmile to bude možné, svátost smíření, je vlastně úkonem dokonalé lítosti a tento úkon stačí k odpuštění i smrtelných hříchů ve chvíli, kdy není možné jít ke zpovědi. To jsme slyšeli nebo četli i v tomto čase epidemie. Proto je velmi užitečné Korunku se modlit. Trvá to jen deset minut, a kdo chce tento čas Pánu Bohu věnovat každý den, určitě stihne i ostatní práce a povinnosti.

Jeden den

Ti, kdo začnou uctívat Boží milosrdenství jednu vteřinu (obraz), minutu (třetí hodina) a deset minut denně (Korunka), budou pravděpodobně výjimečným způsobem prožívat jeden den v roce a to je Neděle Božího milosrdenství.

Nejdřív chci napsat, že schválení svátku Božího milosrdenství podle Deníčku svaté Faustýny, bylo největším problémem. Zatímco Korunka a třetí hodina se týkají soukromých pobožností věřících, ustanovení neděle Božího milosrdenství je liturgickou normou, která zavazuje církev na celém světě. Proto papež Jan Pavel II. ustanovil tento svátek pro církev teprve současně se svatořečením sestry Faustýny 30. dubna roku 2000. Jako velký problém se může zdát prožívání neděle Božího milosrdenství v tomto roce. V minulosti jsme si totiž mysleli, že získání úplného odpuštění hříchů a trestů za hříchy, jak to Pán Ježíš slibuje sv. Faustýně je vázáno jen na svaté přijímání a předchozí svátost smíření. Co však dělat v situaci epidemie, kdy je pro někoho velmi obtížné přijmout tyto svátosti? Jsem přesvědčen, že Pán Ježíš je ochoten udělit tuto milost i těm, kteří vzbudí dokonalou lítost nad hříchy a prožijí tzv. duchovní svaté přijímání, např. při pohledu na obraz milosrdného Ježíše. Dále bych chtěl napsat, že získání velkých milostí v neděli Božího milosrdenství není nutné vázat jen na okamžik přijetí svátostí. Pán Ježíš svaté Faustýně mimo jiné řekl: „Toužím, aby svátek milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvláště pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milosti vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“ Z těchto slov jednoznačně vyplývá, jak velikou milostí je celý tento den. Ctitelé Božího milosrdenství udělají všechno proto, aby se co nejvíce otevřeli všem Božím darům a milostem, které nám Pán Ježíš chce udělit a to nejen skrze svatou zpověď a svaté přijímání, případně dokonalou lítost a duchovní svaté přijímání. Jedná se i o osobní modlitbu, čtení písma svatého. Navíc si Pán Ježíš přeje, aby tento den každý z nás vykonal skutek milosrdenství. To je takový čin, který uděláme pro bližní z lásky k Ježíši Kristu. Pokud jsou naše možnosti i v tomto omezeny, je dobré si připomenout, že skutkem milosrdenství je i modlitba za živé nebo zemřelé. Přeji tedy všem farníkům, aby neděli Božího milosrdenství v letošních mimořádných podmínkách prožili jedinečným a mimořádným způsobem tím, že se odevzdají Boží milosrdné lásce a tak se nejlépe otevřou pro všechny Boží dary.

o. Pavel

25. 3. 2020

Dopis otce Pavla č. 2

V tomto čase slyšíme častější výzvy k modlitbě. Dá se předpokládat, že se za ukončení epidemie COVID-19 modlí čím dál tím více lidí. Pro zjednodušení si můžeme rozdělit lidstvo do třech skupin: Ti, kteří se modlí, ti kteří to respektují, protože modlitba těm, kteří se modlí, pomáhá (např. psychicky), a ti, kteří se nemodlí a nad těmi, kdo se modlí, se pohoršují, protože podle nich je to ztráta času.

Nejdříve se zkusme zamyslet nad tím, co si většina obyvatel naší planety představovala a představuje pod pojmem modlitba. Modlitba je jakýmkoliv způsobem vyjádřená prosba směrem k vyšší moci v době jakéhokoliv nedostatku, ohrožení nebo nouze. Dá se říct, že to je všelidská zkušenost. A opět pro zjednodušení si můžeme tyto prosby rozdělit do několika skupin:

Modlitba za uzdravení sebe nebo bližních.
Modlitba za ovlivnění přírody, především za změnu počasí, a to když jde o úrodu, životní prostředí, a nebo je přímo ohrožen život (povodně, zemětřesení).
Pomoc v případě, že se člověk cítí ohrožen dalším člověkem. V Bibli je mnoho žalmů, ve kterých bojovník prosí o Boží pomoc v boji s vědomím, že vítězství je především vítězstvím Boha.

Přestože tato zkušenost, jak již jsem napsal, je všelidská a vlastní všem dobám a kulturám, nemůžeme říct, že vždycky spolehlivě funguje. V tolika situacích jsme upřímně a pokorně Boha prosili a věci dopadly docela jinak. Věřící člověk pak může říct, že mu Pán Bůh v těžké situaci pomohl, že ho neopustil a pomohl mu smířit se s nepříjemnými skutečnostmi. Některé lidi to vede k pasívní odevzdanosti a než by riskovali to, že nebudou vyslyšeni, raději opakují: „Jak chce Bůh“ nebo slova: „Buď vůle tvá“. Jiní po nevyslyšených modlitbách mohou prožít krizi víry a nakonec se zařadí mezi nevěřící.

Co říká o modlitbě Ježíš Kristus? Je to, o čem jsem teď psal, křesťanská modlitba? Když otevřeme Nový zákon, dostáváme se do úplně jiného světa.

Modlitba jako setkání. Náš Bůh je společenství. Náš Bůh je JÁ – TY! Přičemž JÁ je OTEC, TY je SYN a ta pomlčka mezi tím je vztah neboli LÁSKA a to je DUCH SVATÝ. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu, to znamená, že je vztahovou bytostí. Cílem křesťanské modlitby je vztah lásky s Bohem a s člověkem. V člověku přece máme vidět Krista. Z tohoto pohledu bych už nemusel psát nic dalšího. Znamená to tedy, že se nemáme modlit za zdraví, za déšť a za ochranu před nebezpečnými lidmi? Dá se tato otázka odbýt tím, že těm, kteří milují Boha, všechny tyto nepříjemné skutečnosti pomáhají k tomu, aby ho milovali ještě více? Nemyslí to stejně apoštol Pavel, když volá: Židé chtějí zázraky, Řekové hledají moudrost, ale my hlásáme Ježíše Krista ukřižovaného a on je pravá Boží moc a moudrost. Tak jednoduše se to odbýt nedá. Pokračujme tedy dále.
Ježíš nás na několika místech evangelia vybízí k vytrvalé prosebné modlitbě a dává dokonce příslib: „Proste a bude vám dáno“. Naučí nás ale modlitbu, ve které je napsáno oč především a v jakém pořadí se máme modlit. I na zmíněném místě o vytrvalosti modlitby nám klade především na srdce, abychom si vyprošovali jako nejvyšší dar Ducha svatého, skrze kterého vytvoříme správný vztah vůči Bohu i vůči ostatním lidem. Opět bychom tedy mohli říct, že modlitba v křesťanském pojetí není nástroj nebo způsob, kterým bychom mohli Boha k něčemu přinutit nebo s ním dokonce manipulovali podle našich představ.
Má to však jeden malý háček. Sám Ježíš říká: „O cokoliv budete prosit ve jménu mém, dám vám to.“ (Jan 14,14) a nebo: „Můj nebeský Otec vám dá, oč budete prosit ve jménu mém“ (Jan 15,16). Tady to vypadá velice nadějně v jakýchkoliv nesnázích a těžkostech. Ale i v tomto případě je to docela jiný pohled na skutečnost, která nás obklopuje. Nejsme to my, kdo změníme Boží záměry a dopuštění. Je to Bůh, který si nás vyvolil, aby nám zjevil svou vůli a povzbudil nás k tomu, abychom s ním na uskutečnění jeho záměrů spolupracovali v Kristu Ježíši (ve spojení s Kristem). Např. když Bůh chce člověka zázračně uzdravit, vyvolí si někoho ze svých služebníků, aby tento Boží záměr sdělil skrze modlitbu ostatním lidem. Jde o to, že se tento zázrak neděje především jako projev Božího slitování vůči člověku, ale jako znamení, které má ukázat na Boha samého. Na první pohled to vypadá, že to byl člověk, který vyprosil uzdravení. Byl to však Bůh, který jednal skrze člověka a skrze toto znamení nám sdělil pro nás důležitou skutečnost. Pokud se dějí zázraky například na přímluvu některých světců, je to především proto, aby Bůh upozornil na způsob života těchto lidí, případně na to co učili a říkali. Z tohoto pohledu bychom mohli říct, že se máme modlit především za lidi a v této době například:

Za ty, kteří si myslí, že mají svůj život i život společnosti pevně ve svých rukou a že jsou vlastně jako Bůh zcela nezávislí. Kéž se jim otevřou oči, aby si uvědomili lidskou ohraničenost a křehkost a Boha uznali za jediného Pána.
Modleme se za nemocné a umírající, aby je Bůh potěšil, posílil a dal jim poznat svou lásku. Pak budou umírat smířeni s Bohem i lidmi.
Modleme se za lékaře, politiky a další, kteří v těchto dnech pomáhají druhým a hledají nejlepší řešení. Ať zakusí radost ze služby lidem a vědomí, že Bůh sám skrze ně pomáhá ostatním.
Modleme se za celé lidstvo, aby porozumělo tomu, co se děje a nepokračovalo ve stavbě nových „babylonských věží“. Čím dříve si to lidé uvědomí, tím lépe pro nás pro všechny.
Modleme se především za sebe sama, abychom všechny skutečnosti našeho každodenního života využili k růstu ve víře, naději a lásce. Světlem nám mohou být slova Matky Terezy z Kalkaty, která říkala: „Nejsou problémy, jen Boží dary.“ Těm, kteří milují Boha, přece všechno napomáhá k dobrému. A Ježíš nám všem připomíná a opakuje: „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno.“

Když se budeme modlit vytrvale např. Korunku k Božímu milosrdenství nebo modlitbu „Ježíši, Maria miluji vás, zachraňte duše“, budeme se modlit v Ježíšově jménu, tzv. především za spásu duší. Tímto způsobem můžeme také dosáhnout vítězství v boji proti novému viru. Bůh tuto skutečnost totiž dopustil, aby zachránil duše.

o. Pavel

20. 3. 2020

Dopis otce Pavla č. 1 (Stav nouze. Koronavirus.)

Drazí farníci, bratři a sestry, přátelé,

„Ježíš chce, abych vám znovu řekl, jak moc každého z vás miluje. Jeho lásku si vůbec nedovedete představit. Obávám se, že se mnozí z vás, s Ježíšem ve skutečnosti ještě nesetkali tváří v tvář, jen vy a Ježíš. Možná trávíme čas v kostele – ale viděli jste očima své duše, s jakou láskou se na vás dívá? Opravdu znáte toho živého Ježíše – ne Ježíše z knih, ale ze setkání s ním ve vaší duši? Slyšeli jste láskyplná slova, která k vám promlouvá? Žádejte ho o milost setkání. On vám ji touží dát. Nikdy se nepřestaňte denně důvěrně setkávat s Ježíšem jako skutečnou, živou osobou, nikoliv jen jako z představ.“

Tato slova jsem si vypůjčil od Matky Terezy z Kalkaty. Je to jakási její závěť, kterou napsala 25. března 1993 v indickém Varanasi nejen svým sestrám. Matka Tereza si přála, aby se celý svět dověděl o tajemství, které ji Ježíš osobně sdělil na cestě ve vlaku do Dardžilingu 10. září 1946. Toto setkání Matku Terezu nasměřovalo k novému způsobu života s nejchudšími a pro nejchudší. Myslím si, že mohou být i pro nás velkým povzbuzením v této době.

Protože Ježíš žije, nikdo z nás není jakkoliv omezen v tom, aby se s ním setkával. Samozřejmě že nám chybí běžné prostředky spásy, kterými jsou svátosti. Protože však prožíváme mimořádný čas, Ježíš je připraven dávat nám mimořádné milosti novými způsoby. Jako byl on na poušti 40 dnů se svým Otcem, můžeme i my využít současná omezení ke zcela jedinečným setkáním. Může to být podle jeho slov: „Když se modlíš ty, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti.“ (Mt 6,6) Prozatím také můžeme prožít chvíle samoty v přírodě. Jak musíme být Pánu vděčni za to, že jen na dosah jsou místa, kde nepotkáme ani živáčka.

Ještě jeden rozměr setkání s Ježíšem se nám nabízí. On sám řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20) Současná situace může být velikou příležitostí pro to, aby rodiny objevily poklad společné modlitby. Mohou to být chvíle s Písmem svatým, ranní chvály nebo nešpory z breviáře, společná modlitba růžence nebo Korunky Božího milosrdenství. Jsou rodiny, které mohou společně zpívat s kytarou i bez ní. Je vhodné společně jíst a před jídlem se pomodlit modlitbu Anděl Páně, nebo si přečíst z Bible krátký úryvek. Je vhodné společně prožívat mši svatou díky rozhlasu a televizi. Jsem rád, že se nám při příležitosti pohřbu Zdenky Bořutové konečně podařilo zajistit přímý přenos z našeho kostela přes kanál YouTube (https://farnost-valmez.cz/youtube)

Ježíšův pobyt na poušti byl plný pokušení. Nesmíme zlehčovat současnou situaci. Je třeba, abychom byli bdělí. Jedním z pokušení však je, zcela se zaměřit na sledování zpráv, stále se ptát, jaké jsou počty nakažených a bez konce analyzovat současnou situaci. Stejně tak se můžeme zaměřit zcela na sebe a úzkostlivě vnímat jakékoliv změny zdravotního stavu v našem organismu. Pamatujme na to, co říká apoštol Pavel: „Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské.“ (Řím 8,7a) „Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. (Řím 6,6)

Jiné pokušení spočívá v tom, že budeme opovážlivě spoléhat na Boží pomoc, nebudeme respektovat nejrůznější nařízení a pokyny. Dá se říct, že je to jakási duchovní „frajeřina“. Vzpomeňme na sv. Josefa. Kdyby nerespektoval nařízení císaře Augusta o sčítání lidu, Pán Ježíš by se nenarodil podle prorockých předpovědí v Betlémě. Nedokážu si ani představit, že by sv. Josef jakákoliv nařízení veřejných autorit komentoval a kritizoval. V tomto boji s pokušitelem nám mohou pomáhat Ježíšova slova: „Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“

Třetí pokušení může být také velmi silné. Naše i světová ekonomika prožívá velmi těžké časy. Toho samozřejmě využívá ďábel a snaží se přivést lidi k zoufalství. Ježíš již tento boj s pokušitelem vyhrál a jeho slova nám pomohou získat vnitřní pokoj. Často si opakujme: „Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4) a „Pánu svému Bohu se budeš klanět a jen jemu sloužit.“ (Mt 4,10)

V každé situaci nám velmi pomůže postoj vděčnosti. Když si v životě nevíš rady, začni Bohu děkovat. Např. za to, že současná situace není ještě daleko horší. Kolik generací našich předků prožívalo nejrůznější války, morové a jiné epidemie. Děkuj také za to, že naše společnost je dobře organizovaná a že nám nechybí potřebné informace přes nejrůznější média.

Kromě toho, že budeme Pánu děkovat a vytrvale ho chválit, protože těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému (Řím 8,28), můžeme do naší chvály zapojit celé stvoření. Vzpomínám na jedno vyprávění ze života otců pouště. Dva poustevníci putovali pouští v hrozném horku. Jeden druhého vyzval: pozvěme přírodu ke chválám a nebude nám ubližovat. Pak se začali modlit chvalozpěv tří mládenců v ohnivé peci z knihy proroka Daniela (Dan 3,57 – 88). Velký důraz přitom kladli na slova: Ohni a žáre, velebte Pána, studeno a teplo, velebte Pána. Slunce a měsíci, velebte Pána. Ve stejném okamžiku zakusili vnitřní útěchu a cesta přestala být nesnesitelným trápením. Slova tohoto chvalozpěvu mi byla útěchou v době tzv. ladovské zimy (Zimo a chlade, velebte Pána, ledy a sněhy, velebte Pána) nebo při povodních (Všechny vody na nebi, velebte Pána, prameny, velebte Pána, moře a řeky, velebte Pána.) Na jednom dětském táboře jsem děti naučil nové, ne přímo biblické verše: Mouchy a klíšťata, velebte Pána, vosy a hovada, velebte Pána. Od této chvíle velmi výrazně klesl počet dětí, které byly napadeny klíšťaty. Co myslíte? Nebylo by dobré tu a tam říct: Viry a bakterie, velebte Pána? Našimi ústy má přece chválit Boha celý vesmír a všechno tvorstvo. Když takto pozveme přírodu k Božím chválám, nebude nám ubližovat. Dále také prosme za déšť a buďme vděčni za každou kapku. Neříkejme, že je to málo a že to nemá žádný význam. Když se naučíme děkovat za drobečky, Pán Bůh nám dá chleba do sytosti.

o. Pavel

20.10.2019

Záznam vysílání besedy „O životě rodin s více dětmi“ v pořadu Vertikála na Českém rozhlase Plus, hosté Jana Trusinová a o. Pavel Stefan

Stáhnout MP3

20.12.2018

Záznam vysílání pořadu Kontakt na Českém rozhlase Ostrava, ve kterém byl hostem o. Pavel Stefan

Stáhnout MP3

8.12.2013

Mše svatá při příležitosti 50. výročí křtu o. Pavla Stefana (Karviná, farní kostel Povýšení svatého Kříže)

Stáhnout MP3

16.11.2013

Mše svatá na poděkování za 50 let o. Pavla Stefana (Valašské Meziříčí, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie)

Stáhnout MP3