Historie

Stručně z historie:
 
Hlavním farním kostelem je kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Valašském Meziříčí. Byl postaven na místě kostelíka ze 13. století, který byl zasvěcen s. Kunhutě. Nejstarší písemná zmínka o novém, v gotickém slohu postaveném kostele je datována do roku 1419. Kostel několikrát vyhořel (v letech 1572, 1607 a několikrát za třicetileté války) a byl přestavěn. Největší změnou bylo zbudování renesanční věže s krásným renesančním portálem z roku 1581 se znaky Bernarda ze Žerotína a jeho manželky Anny Estery z Kunovic, v němž je osazena kovaná mříž z 1. polovin 17. století.
Kostel měl původně dvě věže. Druhá věž byla součástí městského opevnění. Ta byla v roce 1804 pro zchátralost snížena a upravena jako sakristie. Přístavba barokní kaple P. Marie se uskutečnila v letech 1681 – 82 a byla také zřízena žerotínská oratoř. V roce 1722 vznikla Getsemanská zahrada s dřevěnými plastikami. Autorem současné Getsemanské zahrady z roku 1931 je olomoucký sochař Fr. Doležal. V polovině 18. století byla hlavní loď kostela přestavěna v barokním slohu a roku 1749 byla postavena zeď mezi farou a kostelem s kamennými vchodovými zárubněmi a se sochami Krista, sv. Petra a Pavla a vázami. Před vstupem do kostela se nachází pískovcový kříž z roku 1790. V interiéru kostela jsou pozoruhodné pozdně barokní lavice a panská oratoř se znakem hrabat ze Žerotína.

 

 Jedním z filiálních kostelů byl kostel sv. Jakuba v Krásně. Ten byl postaven v 16. století, a to na místě rotundy z 12. století, jejíž pozůstatky byly objeveny pod základy kostela. První písemná zpráva o tomto kostele je z roku 1545. Přestože vstupní žlábkový portál má gotický charakter, kostel sám je vybudován v renesančním slohu, má nepravidelný presbytář a vysokou střechu s věžičkou. Pozdější dostavby byly realizovány v barokním stylu. Barokní je také obraz světce a před kostelem umístěná socha sv. Josefa s Ježíškem datovaná chronogramem do roku 1762. U tohoto kostela se také nacházel hřbitov pro Krásno a okolní obce.
 

 Podobný stavební charakter má také druhý filiální kostelík sv. Trojice. První zmínka o hřbitovu a kostelíku je z roku 1605. Stávající dřevěná loď i malá boční kaple pochází z r. 1754. Uvnitř ve zdi kostelíka je zasazena náhrobní deska rytíře Jana Žernovského z Žernoví z roku 1585 a ve zdi hlavního oltáře je zabudována cenná Pieta, která se původně nacházela ve zdi kolem hřbitova, jenž byl zrušen roku 1919. Kostelík na konci 19. století značně chátral, a tak byl na konci 19. století vydán zákaz bohoslužeb a roku 1908 se dokonce jednalo o jeho zbourání. Nakonec však byl opraven a konaly se tu bohoslužby pro studenty. Na svátek sv. Trojice se tu také konaly pravidelné poutě. V roce 1968 převzalo správu kostela Valašské muzeum v přírodě, kostelík byl opraven a r. 1971 zde bylo zřízeno lapidárium. Jsou zde shromažďovány kamenné plastiky a kříže z katastru města.